V současné době se mezi odbornou psychologickou veřejností konsteluje otázka, zda se může akademicky vzdělaný psycholog otevřít duchovním alternativám v psychologické diagnostice, poradenství a terapii (kterou s úspěchem nabízejí představitelé různých duchovních směrů a esoterických nauk), nebo zda je naopak nutné tyto konkurenční proudy ignorovat či dokonce odsoudit /viz např. Psychologie dnes, duben 2008/. Objevují se hlasy podporující obě protikladná stanoviska. Debata na toto téma často vzbuzuje rozjitřené emoce, které mimo jiné naznačují, že se jedná o něco, co se nás dotýká – co oslovuje naši duši.

 

Podle mé osobní zkušenosti je řada renomovaných psychologů a psychoterapeutů vnitřně do určité míry těmto proudům otevřená, ale častokrát se to obávají veřejně přiznat, aby se jím nedostalo odsouzení a ocejchování značkou – šarlatán.

 

Podobně i já jsem dlouho zvažovala, zda „opustit bezpečí vědecké obce“ a vydat se veřejně na cestu do míst, která naší západní kauzálně-mechanisticky orientované vědě dosud unikají. Nakonec jsem již dále nemohla ignorovat „volání vlastní duše“ a rozhodla jsem se, že se pokusím ve své pracovní činnosti spojit racionálně-pojmové myšlení s myšlením v symbolech a analogiích (podle Riemann, 2004), tedy střízlivý postoj a hodnotné poznatky vědy s věděním starším (dnes téměř zapomenutým a znovu objevovaným), které se předávalo prostřednictvím symbolů a osobní zkušenosti.

                                    Mgr.S.Janošková

 

Použitá literatura:

Riemann F.: Astrologie, Portál, Praha 2004.

Psychologie dnes (časopis), duben 2008